V pátek 24. února vyrážíme spolu s Mikim a Škabrym na dlouho plánovanou akci...lezení na Štoplichu. Počasí nám nepřálo a tak dojíždíme do Ferdinandova bez jakéhokoliv náznaku sněhu za silné průtrže mračen. To nás neodrazuje a tak si to namíříme k plánovanému bivakovacímu místu, kterým by měla být jeskyně u cesty. Těsně na hranici mezi silnicí a vstupem do rezercave začíná sníh. Je ho dle našeho názoru kolem metru a místy i víc. V silném dešti a mlze jeskyni míjíme a tak dorážíme na druhé improvizovaně zvolené místo v zatáčce vedoucí k těm vyšším ledopádům. Nutno podotknout, že v mokrém sněhu se chůze po sněhu mění na horor a co krok to propad o půl metru. Absolutně vyčerpaní a mokří docházíme do místa našeho bivaku. Toto místo bylo zvolené v naději, že hradba, ze které je zatáčka vydlážděná, nás bude dostatečně chránit před větrem. Sníh byl bohužel téměř v úrovni hradby tak nezbývalo nic jiného, než vykopat plac na spaní. Je právě půl jedné ráno a přestává pršet. Hurá...vaříme guláš, pijeme pivo...pohoda . V noci sice trošku přituhlo, ale ráno jsou podmínky opět vysoko nad nulou. Ledopády ve vyšším patře se změnily na potoky vody a přesto, že ledu bylo dost...vody na nich bylo mnohem více. To naprosto znemožnilo lezení po nich. Jedniné místo na lezení byl ledopád v nižším patře. Ten, ze kterého jsem předminulý rok hodil pěknou tlamu . lezení jde dobře, led je měkký tak se lezení stává mlaskavou zábavou. Po chvilce zkoušení přišly na řadu i šrouby a tak se povedlo vylézt pár směrů čistě a odpytlit starý problém . Po příchodu k ledopádu se k nám přidává horolezecký klub YETI z Trutnova. Jejich nabídku na přespání v sokolovně za 50kč na noc přijímáme a konec dne oslavíme jak se patří...v hospodě. 6 piv, česnečka, tatarák, hranolky a obložená mísa se salámem je naší velkou odměnou za předchozí noc. Druhý den balíme a jedeme do lomu ke Kozovi. Ledu už tu moc nezbylo, ale nějaké cesty se vylézt povedlo. Den zakončujem jak jinak než pořádnou žranicí u Kozy a cestou domů...


    Luboš




více fotek zde