Letošní dovolenou jsme naplánovali jako road trip po Ligurii a Provence neb Šárka se chtěla mermomocí koupat v květnu v moři. Čili jsem udělal hrubý plán cesty po tamějších lezeckých oblastech a vyrazili jsme.
První zastávka byla v Arcu, kde ale pršelo, tak jsme si dali obligátní capuccino a zašli do botanické zahrady , kde jsme jěště kupodivu nebyli. Po západním břehu Lago di Garda jsme pak valili do Finale Ligure, kde měl už čekat Vojta s Jitkou. Tam pršelo taky, ale v pizzerii pod Monte Cuccem se to dalo vydržet. Lezení za deště ve Finále je možné jen na Monte Cuccu, v sektoru Anfiteatro, a podle toho to tam taky vypadá. Mraky lidí a na některých cestách je ta frekvence už bohužel znát -Vojta v 6a+, -Jitka v 6a+. Nicméně parametrů Srbska u Karlštejna to ještě naštěstí nedosahuje. Navíc v momentě, kdy držíte zdejší vyhlášené díry, tak na nějakou oklouzanost hned zapomenete. Byl jsem tu už počtvrté, ale letos poprvé s průvodcem, takže jsem zjistil, že Finále není jen Monte Cucco.

Z kempu pod Monte Cuccem je to cca půlhodina pěšky do údolí Rian Cornei, kde je hafo sektorů a zároveň minimum lidí. My jsme byli v sektoru La Goletta, který je na severní straně a je hodně podobný Frankenjurě, s tím rozdílem, že není vůbec olezený a ani stopy maglajzu zde nenajdete. To byl taky důvod proč jsem asi většinu cest odseděl :) -Vojta v 6b
-Vojta v 6c. Šárka se lezení moc nevěnovala, neb si našla jinou zálibu , která ji do konce dovolené už neopustila.
Moc pěkný sektor ve stejném údolí se jmenuje Falesia dell´Eco , kde převládají kratší lehčí cesty po nádherných neolezených dírách  -(Jitka v 5c) , občas se najde i převis - Kuba v 6b. Šárka jako obvykle :)
Na státní svátek 1.5. jsme netakticky zvolili populární sektor Rocca di Corno . Byly tam mraky lidí a tak jsme toho moc nelezli  - Jitka v Dreams 4c. Zkoušel jsem tam jedno 6a+ (podle mého průvodce), ale byl to kotel, který jsem ani nedolez. Ve Vojtově průvodci to bylo 6b+. S tímto rozporem jsme se setkávali po celou dobu pobytu ve Finále, někdy to bylo až o 3 stupně (6b=6c+).
Nejvíc se mi líbilo v Rocca di Perti, kde je sice slyšet dálnice pod vámi, ale během lezení to nevnímate. Šárka se tu poprvé navázala na lano , aby vyběhla čtyřku s 6kg handicapem :). Mě se líbila 30m cesta Cappo Danno za 6b+ a Vojta poctivě zabojoval v OS pokusu cesty Sublimazione  -Vojta v 7a.
Poslední oblastí bylo Pian Marino za Monte Sordem. Je to takový menší masiv, ale cest je tam na jeden den až až - Jitka v 6a, - Šárka ve 4c. Nejvíc se tam líbilo Šárce .
Během odpočinkových dnů jsme samo sebou valili na pláž, aby Ital viděl české kulturisty
 a intelektuály :)
No a pak už jsme se rozloučili s naším kempem Camping dei Foiri v Pietra Ligure (16 EUR/noc za 2 osoby, auto a stan) a valili dál po pobřeží směr Monaco. Vojta s Jitkou s námi jeli jen do San Rema, kde jsme si dali nejprve capuccino a někdo i něco navíc :)  Vojta s Jitkou se pak vrátili zpátky do Finále, zatímco my jeli do Monaca, kde měla Šárka vyhlídnutou botanickou zahradu. Cesta ze San Rema do Monaca netrvá moc dlouho, takže bylo třeba značného diplomatického úsilí, aby se mi na poslední chvíli povedlo před Monacem stočit kormidlo na sever, do vyhlášené francouzské pískařské oblasti Annot.
Toto malé městečko v Haute Provence, založené v 11.století, je kupodivu velice zachovalé. Všudypřítomný pískovec je vidět na každém kroku . Sympatický je, že v původních domcích se stále bydlí  . Na konci Annot je velice příjemný kemp La Ribiere , kde jsme zůstali na 2 noci (15 EUR/2 osoby, auto, stan, wi-fi zdarma). Hned druhý den vyrážíme do nedaleké bouldrové oblasti, která se nachází v obrovském svahu, kam se jede autem po nic moc cestě neustále v serpentínách. Ale stojí to za to. Kamenů je tam na celej život, tedy těch očistěných. Neočistěných na životů deset.
Začali jsme na šutru v sektoru "5-tá zatáčka", nějaké B5 (zdejší specifické klasifikace)  a pak pokračovali výš, kde se najednou objevily nádherné houby  , na kterých jsem se vyřádil   - B8(7A)-nedolezeno :) Do žádných větších akcí jsem se nepouštěl neb většina bouldrů začíná ze stoje a po pár krocích už člověk nabere expozici.  Propadaná bouldermatka o rozloze 1m² a věčně hladový chytač v 6. měsíci Vam taky na morálu moc nepřidájí :)
V Annot je každý rok bouldrový festival (letos 1-2.června)-upoutávka na ten letošní je tady. Na webu najdete spoustu videí, tohle je super a navíc s chytlavou muzikou. Průvoce a vše co souvisí s bouldrováním v Annot najdete zde.
Další den už pršelo, tak jsme jen prošli zdejší sportovní sektory na lezení s lanem, což jsou spíš takové monstr balvany, do kterých jsou hojně vytesané chyty . Chěl jsem očíhnout i zdejší vyhlášené spáry, inspirován videem, kde účinkují i lezci z Ádru, ale počasí bylo proti. Zašli jsme teda aspoň na trh do vedlejší vesnice koupit nějaké domácí sýry a jiné lahůdky . Annot bylo asi to nejlepší z celé Provence, neb cestou na jih  už přibývalo turistů, jako např. ve vesnici Entrevaux, která ale jinak taky stojí za prohlídku .
Dalším cílem byl Verdonský kaňon, ale celý den pršelo, takže nakonec nebylo skoro nic vidět, stejně jako tomu bylo před 14 lety, kdy jsme tam byl poprvé. Nevadí, snad to vyjde někdy napotřetí. Pokračovali jsme tedy dál na jih, tentokráte byla cílem sportovní oblast Chateauvert, ale jelikož jsme nenašli kemp, tak jsme to vzdali a jeli už rovnou k vytouženému moři, do Kalánek.
Ubytovali jsme se v jediném kempu v okolí, v Cassis (Camping Les Cigales, 20 EUR/2 osoby, stan a auto), který se ještě ten den zcela naplnil. Ještě ten den jsme vyrazili do první zátoky Calanque de Port Miou , odkud se jde podél vody   cca 1h ke zdejší asi nejslavnější zátoce Calanque d´En Vau    . Měl jsme s sebou i batoh s lezením, ale už od pohledu se cesty kolem pláže blejskaly jak cinkrlátka na matějský, čili jsme s lezením museli počkat do druhého dne, kdy jsme šli zase asi 1h do zátoky Sormiou -lezli jsme na výrazné plotně vpravo nahoře). Náš průvodce tuto plotnu sice úplně opomenul, ale ne tak 2 horoškoly, které sem postupně přïšly. Zkoušel jsem i nějakou těžší cestu (7a?), ale klíčové stupy byly jak mejdlo, chyty jakbysmet, do toho jsem nechtěl padat kvůli jističovi, sum sumárum nula bodov :). Lezení v Sormiou nebylo nic moc, ale prostředí je to nádherný  . Poslední den v Kalankách jsme byli v Les Goudes, došli jsme až do zátoky Calanque de Marseilleveyre, kde bylo vidět kvůli čemu je přístup do Kalánek v létě limitován, ne-li zakázán . Takže jestli sem někdy pojedete, tak určitě před začátkem prázdnin (1.7.), kdy je tu značné riziko požárů.
U nás teď naopak už několik dní prší, což mi umožnilo sepsat tenhle román. Ufff.

Kuba              

P.S.
Francouzský dálnice jsou pěkně mastný, úsek Marseille-Mulhouse stál na poplatcích 60 EUR, čili je lepší jet přes Švajc nebo Itálii. Italové zase napálili ceny benzinu (až 1,8 EUR/litr), čili ten Švajc je asi lepší možnost i přes nutnou roční dálniční známku.

P.P.S.
Šárka si z dovolené přívezla 1 kg navíc (ranní croissanty s čokoládou), já zůstal na nule díky urputnému boji se skálou (to abych eliminoval vliv ranních croissantů s čokoládou) a Vojta s Jitkou přijeli lehčí o ledničku a láhev becherovky (eliminováno neznámým lezcem v kempu pod Monte Cuccem).