Dolomity 9-23.7
Dlouho bylo v plánu navštívit a zalízt ve vysokých horách. Plán zinscenoval Kuba za mé asistence. Akce se zúčastnili poslední z hrstky horolezců (tj. Kuba, Honza, Vojta) co v LK Mělník zbyla + individuál Venca. A co vlastně bylo v plánu? Původně dva týdny v horách, první část zájezdu strávit v oblasti Pala a druhou polovinu se soustředit na stěnu Marmolády. A jak to tak bývá vše bylo jinak.
Po
dlouhé noční jízdě Kuby
favoritem jsme dorazili na místo. První
rozlezová věž byla vybrána Cima della
Madonna
.
Já s Kubou jsme chtěli původně lézt
cestu číslo 4,ale nakonec po rozumném
zvážení jsme šli
s Vojtou a Vencou na Závojovou hranu(10
délek 5+) cesta číslo 10.
Večer
klasická prohlídka nástupu a za
svítání do toho. V cestě jsem
si občas připadal jak na tatranské
magistrále kolik tam bylo lidí. Občas ty nad
námi hodili i nějakej ten pozdrav.
Cesta nebyla
příliš obtížná jedno
místo
5+ řádně
vyskobované jinak více méně
lehký.
Naše
doba výstupu byla 2x to co psal průvodce
tj něco okolo 10 hodin. Nakonec
vrcholové foto 
. Sestup
dobře značený pomocí červených
cákanců
Po
jednodenním odpočinku jsme se
chtěli zase vrátit do hor. Jenže počasí
nám naše plány zhatilo.
Vytrvalý déšť a
zprávy od informátora
v Čechách taky nezněly moc pozitivně. Bylo
rozhodnuto přesun směr Arco. Arco každý zná tak
snad ani nemá cenu o tom psát,
tedy jen několik profláklých fotek 
-vinice
-plotny nad
jezerem 
-sarce 
-la
gola. Vlastně je dobrý poznamenat že jet do Arca
v červenci je fakt blbej
nápad. Přes odpoledne se nedalo kvůli vedru lézt.
Nazpět
do Dolomit po pěti denní
rekreaci v Arcu. Jako další
cíl jsme si vytyčili Pala del Rifugio. Stěna
700m 17délek 5+.Cestu lezl jen já a Kuba Venca
s Vojtou šli na Cima del Coro
Nástup za svítání 
na fotce je
první délka cesty (60m 5+). V průvodci
bylo psáno: První délka
porostlá
travou za vlhka může byt velice nepříjemná. A
skutečně bylo tomu tak 60m ani
jedna skoba + totál mokrá
skála=krásný zážitek. To
byla ale pouze první délka
ostatní už byly o hodně hezčí 
,
.
V cestě s námi byli
ještě 3 lezecké dvojky
naštěstí ale žádné
šutry nepadaly 
-kolem jdoucí Ital. Cesta mi přišla
nejtěžší co jsme v Dolomitech lezli, ne
kvůli obtížnosti, ale spíš
svojí
délkou a orientací v cestě. 
-já před jednou
z těžších délek.
-já 1.
klíčová délka
-štand
-poslední
délka asi 18:40 
-na vrcholu 19:00 nutno podotknout že jsme
začali lézt těsně před pátou! Ještě
pro někoho kdo tohle čte a chtěl by to
lézt. Sestup z teto věže je velice
špatný, místy je to opravdu na
slanění
ale není většinou za co. 
Výstup nás poměrně dost zlikvidoval, že si to vyžádalo dvoudenní rest day.
Poslední
výstup jsme podnikli už
jen sami dva s Kubou 
zbytek osazenectva zůstal kvůli domnělé
únavě v údolí.
Tentokrát to padlo
na Cimu Canali 
Bühlovou
spárou(6-)
.
Samotná spára není až tak
spára jako
spíš komín 
,
,
,
.
Spára
má 10 délek téměř konstantně za 5
jedna délka 6- dále na vrchol je to
značené
červenými cákanci ze začátku 2-3 pak
choďák bez lana 
. Na vrcholu jsme trefili krásné
počasí 
(
vzádu je vidět marmoláda)
. Vrchol jsme
dosáhli ve srovnání
s ostatními výstupy brzo asi okolo
třetí odpoledne. Vystup Bühlovou spárou
byl podle mě asi nejhezčí ze všech . Určitě na
tom mělo svůj podíl to, že celý
den byla cesta jenom naše. Za zmínku určitě
stojí, že noc na chatě pro členy
ČHS stála 8e 
.
Po
návratu do údolí druhý
den následoval
(pro ty co toho neměli
dost) ještě totální masakr 
na
sportovních cestách u
zříceného hradu a odjezd do Čech.
Honza
©2005