|
Pravě je online:
|
LEZECKÝ
KLUB MĚLNÍK
Rubáš
Po nádherné listopadové
neděli
jsem následující středu
9. listopadu surfoval
po obědě na netu a
po chvíli jsem skončil s hlavou v dlaních. Do
prdele .... Ten den se už na práci nešlo
soustředit. Venku bylo nádherné
podzimní počasí, mnohem
lepší než to, co předvedlo
léto. Ne všude ale bylo tak hezky....
Po krátkém telefonátu se
Šárkou je jasno.
A tak v sobotu 12. listopadu vyrážíme
opět na Vysoký vrch. Oproti minulé neděli teplota
klesla o polovinu, a tak nikam nespěcháme a
vyrážíme až kolem oběda. Odpoledne už
svítí na naši
západní stěnu trochu sluníčka, ale
ještě to není ono.
Rozlézáme se na Popletené cestě z
minulé neděle a pak vyrážíme do
pravé části stěny, která vypadá nejschůdněji.
Zavrtávám asi v 6 metrech v typickém
dubském perníku  . Během
sekání díry pro kruh se
skála začíná červenat   , takže je
jasný, že toho už dnes moc nestihneme. Zalepím
kruh a slaním z navrtáváků  . Ještě
trochu kýče  a za tmy
scházíme dolů do údolí.
Druhý den vyrážíme opět až k poledni.
Zalepený první kruh dodal víc
morálu než postupový borhák, a tak po
krátkém boji napůl sedím ve smyčce o 3
m výše. Ohodil jsem ji přes malý hrot,
ke kterému nemám úplně důvěru, ale
trochu sil mi šetří. Během
navrtávání a
dotloukání bórku kladivem mi najednou
zůstává násada v ruce a kladivo
mizí v údolí. Zpropadenej
klínek, já věděl že nevydrží....Co
teď? Šárka se chystá zachytit
případný pád a na
poslání druhého kladiva
nemá ani pomyšlení.
Naštěstí, kde se vzal, tu se vzal, objevil se
náhle na scéně fantóm
Dubských skal, Martin Čermák. Okamžitě se
ujímá role asistenta a
posílá mi nahoru těžkou palici, kterou za pomoci
jedné ruky a zubů horkotěžko vytáhnu.
Stačí ale pár ran palicí a
navrtávák je skoro celej ve skále.
Vysekám díru   a
tentokráte osazuju postupový borhák.
Odlez od něj je za jednoprstovku na stisk s palcem
proti a pak už držím velkou díru na
levačku v černém vhloubení, kde je
skála pevná jak beton. Díra je super,
ale nohy jen na tření, takže chvíli
trvá než se povede zavrtat  . Tlučení
díry pro borhák (kruh) je už únavný  , ale je
jasný, že je to kruh poslední.
Následující černé
vhloubení je trochu vzdušné, ale se
třemi jištěními pod sebou se už není
čeho bát. Ovazuju a následně
chytám borovičku ve výlezu a je
dobojováno.
Slunce už zase zapadá a tak na
vršku užívám
posledních paprsků, zatímco
Šárka statečně bojuje na druhém laně.
Fantóm nemá sedák ani čas, a tak
jsme stěnu prostoupili jen ve dvou.
Následné zalepení kruhů
probíhá už skoro potmě. Nakonec sestupujeme v
17:30 za naprosté tmy dolů do údolí
jen za svitu mobilu.
Cestu jsme věnovali Charlotte a Olivierovi, se
kterými jsme strávili letos v létě
několik dní na chatě Gianetti pod Piz Badile.
Charlotte a Olivier
vylezli 2-3.listopadu 2011 známou cestou Rubáš
(Linceul) na Grands Jorasses, ale už bohužel
nedokázali z vrcholu sestoupit.
Marná snaha záchranářů je detailně
popsaná zde.
Kuba
Resumé:
Rubáš
VII
13.11.2011 Jakub Klicpera, Š. Živná
V pravé části Z stěny k 1.K. Šikmo
vlevo přes 2.K do začátku vhloubení (3.K) a
jím n.t.
Masiv: Kamenická stěna
Oblast: Skály u Beškova (Ostrý kopec)
Počet
navštěv od 13.04.2005:
|
