Na letošní Festival do Teplic nad Metují se nás postupně sjelo 9 lidí, což už tady dlouho nebylo. Během naší červencové dovolené v Ádru jsme předem zamluvili chatičku v příjemném kempu Kamenec, kde jsme nakonec bydleli se Zdenou a Jendou. Věrka s Lubánkem zvolili stanování v parku, jelikož mají rádi hlasitou noční hudbu. Hned v pátek ráno vyrážíme do parku a postupně tu zkoušíme vše co se tu nabízí.: pletení bambuláků trochu odbornějším způsobem než jsme zvyklí , někdo zkusil i slacklinu , někdo trénoval spáry a nebo trénoval v létě na zimu . Nakupování jsme omezili jen na nejnutnější věci (Šárka si koupila jen deku do práce, tričko, sukni a péřovou bundu, která se ale ukázala nebýt péřovou). Letošním hitem byly bezesporu 2 stánky s textilními friendy, tzv. UFY. Dlouho se o nich jen mluvilo, ale nikdo je neviděl, tak asi proto ten název. Jenda koupil jedno ufo velikosti žáby a tak ho hned valíme do Ádru vyzkoušet. Nikdy jsme ještě žádnou spáru v Ádru nevylezli, ale už jsme se za ty roky v Ádru nachodili dost, abysme to konečně zkusili. Nastudoval jsem z dostupných zdrojů nějaké lehké spáry a ... nechal si je pro sebe :). Naopak Jendu jsem přivedl pod majstrštyk v Království : Kvedlovačku (VIIb) na Prince. . Spára 20m, jeden kruh nad nejtěžsim místem a "To dáš Jendo" :). Lubánkovi jsem názorně vysvětlil jak na Jižní sokolík (VII) na stejnou věž a představení jménem Kvedlovačka mohlo začít. Začátek se dá odjistit uzlíkem až do díry, kde jsou erární lanovice. Jenda tam přidal ještě svojí konopnou monstrkouli, ale i tak se mu z díry nechtělo . Toto první dějství se nakonec protáhlo na dobrou půlhodinku a tak se publikum přemístilo k podpoře Lubánka, který tou dobou bojoval se sokolíkem, ale svůj boj nakonec prohrál . Budiž mu ctí, že výstup alespoň po odpočinku dokončil. Tou dobou se pozornost obrátila opět na Kvedlovačku. Jenda se zakous a pomocí hrůtku na koleno se konečně dostal z převisu do kolmého   . Zde založil bambuláka a už to vypadalo na cvakání kruhu, když tu náhle, co se nestalo, žabka vyklouzla a Jenda to opral do zmiňovaného bambuláka   . Publikum to odměnilo náležitým potleskem. V nastávající přestávce se publikum soustředilo ne vedlejší Kojnou, kde probíhal poklidný průstup v Řeznické spáře(VII) . V jednu chvíli se děj odehrával na dvou scénách zároveň . Po dobytí kruhu už měla následovovat jen mlaskací pasáž, byť dlouhá . Jenda tuto pasaž sehrál s viditelnou nervozitou , která byla na chvíli zažehnána ufem, jehož kvalitu založení ale Jenda testovat rozhodně nehodlal. Tou dobou měl hlavní představitel v hrdle už řádně sucho a taky kalhoty trochu zhnědly, takže bylo jasné, že finále se konat asi nebude, byť do něj moc nechybělo . Ústup ze scény proběhl v grandiózním zpětném stylu  , aby byl nakonec korunován úprkem . Jenda sice zavěsil pytel, ale nutno říci, že na první spáru v Ádru si vedl statečně. Navíc je to spíš takový pytlíček neb k vrcholu zbývalo opravdu jen málo. Leč, jak se říká, "Není malých pytlů". Ten den už Jenda nic tahat nechtěl, ale v obličeji mu zůstal takový unavený a zároveň štastný úsměv, svědčící o pořádné dávce ADRenalinu - závislost zapustila své kořeny.

Na Járkové měl Lubánek už omkrnutý rajbas za VIIc z loňska ( na tom lepším konci lana) a tak se vydal neohroženě vzhůru . Nad kruhem to těžkne až to je úplně bez chytů a navíc s s vidinou pěkného letu , což mělo za následek uhnutí do vedleší cesty a pokojný ústup ze scény. Lubánek si chuť spravil na věžce jménem Šmytec (Východní hrana V), zatímco já jsem se vydal soukat širočinou na Orla (Náhorní VI).
Večer jsme to ještě spláchli u Tošováka, kam dorazil i Tomajda s Frantou a Jitka s Vojtou . Jelikož Franta s Jendou chtěli druhý den závodit v boulderingu, tak se šlo brzo spát. Na druhý den to sice na finále nestačilo, ale chlapci podali rozhodně sympatický výkon   . Kvalifikace bouldrů skončila až kolem třetí odpoledne a my měli koupené lístky od šesti do kina. Přesto jsme narychlo vyrazili do Ádru aspoň ke Stránským na pár cest. Na masiv za Stránskými vedou 2 pěkný sedmičky s dírama jak na vápně (foto 2010), který Lubánek vyběhne jako nic. Já nakonec díky ten den zakoupené sadě uf sundavám 2 roky starý pytel ze spáry na věž Hroche (Tomáška V). Doporučím ji Martinovi Hnilicovi s Katkou a valíme zpět. Večerní kino nestálo za moc, snad kromě přednášky Silvie Vidal. Zato večerní koncert Laury a jejích tygrů byl bezchyby.

Jestli se povede počasí tak, tak v půlce září se sem zase vrátíme v plné zbroji .

Kuba