LEZECKÝ KLUB MĚLNÍK

1. Proč zrovna lezení v Kanadě?
   (L) Abych se přiznal tak z mé hlavy to nebylo. Já jsem původně chtěl trávit většinu léta jak jinak než lezením na našich pískovcových skalách. S tím jet do Kanady přišel jednoho dne na bouldrovce Jenda od Švandů. Vzhledem k tomu, že jsem byl do té doby nejdál v Adršpachu, váhal jsem jen asi dvě mrknutí.
   (J) Pracovně jsem byl v USA a říkal jsem si, že je to výborná příležitost pro alespoň částečné poznání Ameriky a navštívení nějaké zdejší lezecké oblasti. Původně jsem myslel, že budu sám, tak jsem se zaměřil na bouldering. Na Kanadu jsem přišel tak, že jsem hledal vhodnou boulderingovou oblast na léto v Americe. Squamish mi přišel jako nejlepší, protože jinde bychom se asi upekli.                                                                                     

2. Co na to doma, že budeš tak daleko?
   (L) Pokud se ptáš na rodiče tak to asi znáš...A proč jedeš takhle daleko; A co když se ti tam něco stane; No řekněme, že doma z toho moc nadšeni nebyli. Ale zkus přesvědčit svobodného člověka, že jeho nápad jak trávit svůj volný čas není úplně košér. Každopádně přátelé a známí toto schvalovali a našli se i tací, kteří s povzdechem pronesli "Jó tak tam bych se hned vrátil také".
   (J) Bylo to trochu těžší, přeci jenom Luise bylo půl roku, ale Zdena je statečná a podpořila mě .                          

3. Jak jste se oba ve Squamishi našli? Každý jste letěl jindy...
   

   (L) Toto je asi kapitola sama pro sebe, neboť Jenda si asi jeho dopravu z letiště do Squamiše představoval jako  Hurvínek válku. Pokud pominu to, kolik SMSek mě stálo mu vysvětlit jak se do Sqoamiše dostane, tak se nám stala situace trochu jiná. Když se usadil ve Squamiši na snídani, tak se ho přes SMS ptám kde je...vzhledem k rozhlehlosti tohoto městečka  jsem požadoval adresu, neboť jsem vlastnil turistickou mapu s adresami. SMSkou mi přišla naprosto skvěle popsaná adresa což mě velmi potěšilo a upaloval jsem jejím směrem. Jaké pak bylo mé zklamání, když na této adrese nebylo nic než jakási průmyslová oblast, kde nebylo ani vidu ani slechu po fástfůdu. Po dalších několika SMSkách, zoufálemu volání a vyčerpání kreditu jsem zjistil, že adresa byla né provozovny, ale adresa vedení společnosti. Výsledkem bylo, že jsem ho hledal o několik km jinde. Radostné až téměř srdceryvné bylo skutečné shledání   .
   

   (J) Měli jsme s sebou telefony tak jsme si napsali, zavolali. Já jsem přijel ještě o den později oproti plánu, protože nás v Dallasu chytla bouřka a let měl víc než 5h zpoždění. Následkem toho jsem do Vancouveru přiletěl okolo 2 ráno a musel spát na letišti.

4. Na jak dlouho jste byli pryč? Kolik si měl s sebou párů ponožek/trenek?
   (L) V kempu  jsem strávil 15 dní a na cestách skoro 4 dny. Co se týče ponožek a trenek tak to bylo asi nejsnadnější z celého pobytu. Ponožky jsem totiž za celou dobu nevzal na nohy a trenky? Ty jsem si poctivě každý druhý den přepíral v místním potoku, který byl zároveň naším ranním životabudičem.
   (J) Já byl pryč 25 dní včetně konference v USA, ponožek a trenek 8 párů bylo potřeba přeprat.                        

5. Dělala ti problém americká/kanadská angličtina?
   (L) Vzhledem k tomu, že umím akorát česky a ještě k tomu dost bídně, tak myslím, že tyto dvě angličtiny jsou naprosto shodné...ani jedné nerozumím.
   (J) Ne, v rámci možností.                                                                                                                                          

6. Které jídlo/pití ti v USA/Kanadě nejvíc chutnalo?
   (L) V Kanadě jí jen dvě věci...hamburgry, tousty a obojí je naprosto skvělé. K pití snad jedině coca colu, ale od té doby co jsem zjistil, že maj v likér šopu i plzeňskou dvanáctku, jsem měl jasno.
   (J) Tacos- hodně pálivé                                                                                                                                         

7. Jakou nejtěžší cestu a boulder si ve Squamishi vylezl? Vylez bych to taky?
   (L) Co se týče boulderů tak můj nejtěžší boulder byl V5 (It´s about time), ale našel bych bouldery V4, které mi přišli težší. Určitě bys to vylezl...bouldery téhle otížnosti tam lezly ženy po porodu a malé děti.
   Nejtěžší cestu s lanem jsem vylezl 5.10c, ale většinu 5.10b jsem lezl stylem zajistit-odsednout. Strašně záleželo na tom jak jsou spáry široké a kolik prstů do ní dostaneš.
   (J) V7 (Baba Hari Das). Ne                                                                                                                                                        

8. Jakou cestu a boulder bys mi doporučil?
   (L) Dvoudélkovou cestu Slot Machine (5.8), . 
   Boulder Superfly (V4) . Cesta byla krásná a opravdu jsem si jí užil. Boulder byl skutečným oříškem.
   (J) Easy Chair V4                                                                                                                                             

9. Co jsi nejraději dělal o rest-dayi?
   (L) Naší nejoblíbenější činností bylo buď si vařit kafe nebo na něj jít do kavárny. Místní holky už si z nás pak dělali i srandu, že snad nic jiného neděláme. Ale našly se i večery strávené hraním šachů a pokuřováním kanadských skunků.
   (J) Chodil na kávu do SunFlower Bakery Cafe.                                                                                                 

10. Co jsi nejraději dělal když nebyl rest day?
    (L)Tak na to je jasná odpověď ne?...Lezl (Penny Lane 5.9)...z 15 dnů jsem nelezl akorát dva dny. Jinak jsem každý den vzal minimálně na pár hodin bouldermatku a šel trošku potrápit prsty  . Samozřejmě bez kafíčka by to rozhodně nešlo.
    (J) Lezl, když zdraví dovolilo.                                                                                                                            

11. Co je lepší, tejpka kolem ruky nebo spárové rukavice?
    (L) Nemám žádné zkušenosti se spárovými rukavicemi, ale bez řádného několikavrstvého zatejpování jsem se ani nepodíval do průvodce.
    (J) Rukavice, přijde mi to trochu jako plýtvání. Pokaždé se obmotat tejpkou a pak jí vyhodit.                              

12. Sestav tvůj žebříček následujících bouldrových oblastí dle oblíbenosti : VV, Fontáč, Squamish, Zillertal, Bor, Sněžník, Petrohrad
    (L) Toto bych zredukoval jen na ty, kde jsem někdy byl. Na prvním místě je u mě Petrohrad, VV jako domácí oblast, dále Squamish a Fontáč.                                                                                                                       
    (J) Co se týče čistě bouldrů nejlepší je asi Fontáč, ale musím říct, že atmosféra jaká panuje ve Squamish je jedinečná. Ostatní lezci jsou velice přátelští, něco takového jsem v Evropě nikde nezažil.
    Tak to seřazení : Fontáč, Squamish, Petrohrad, Bor, Zillertal, Sněžník, VV
            

13. Sestav tvůj žebříček následujících lezeckých oblastí dle oblíbenosti : Dubské skály, Ádr, Squamish, Ostrov/Tisá, Hrubá Skála
    (L) Nejlepší jsou jasně Dubské skály...ty pouští nejvíc. Hrubá skála se mi líbí jako druhá, neboť je to našim skalám ekvivalentní, Ádr...jako první liga pískařů, Ostrov, Squamish
    (J) Dubské skály, Ádr, Squamish, Ostrov/Tisá, Hrubá Skála                                                                              

14. Jestli se ti v Kanadě po něčem stýskalo, tak po čem?
    (L) Nechápu otázku...co by mi jako mělo chybět :-D (fota z 6-ti délkové cesty Rock On 5.10a)
    (J) Po rodině                                                                                                                                                      

15. Dokážeš si představit žít nastálo v USA nebo Kanadě? Co se ti tam líbilo/nelíbilo?
    (L) Toužím už jen po dvou věcech v životě...Najít si Kanaďanku a na dovolenou jezdit do Ádru.
    (J) Jasně, klidně bych se přestěhoval, super lezení , krásná příroda . Tím myslím Kanadu, nevím jak USA, to by bylo asi složitější .                                                                                                                                              

16. Jel bys ještě někdy do Squamishe?
    (L) Už teď scháním parťáka. Nevíš o někom?
    (J) Musel bych lézt víc na laně a pak bych asi klidně jel. Ve stěnách Chiefa  jsme toho moc nepředvedli… Především mojí zásluhou, neměl jsem nalezeno a pak ještě to zranění (Jendovi odešly z neznámého důvodu lokty-poz. redakce). Spáry jaké byly tam, jsou specifické, není to jako na našich píscích. Těžší spáry byly většinou na prsty s dost mizernýma nohama (Cobra crack 5.14a, tj.8b+). V Evropě se něco takového jen těžko hledá, možná Val di Mello v Itálii.                                                                                           

17. Jaký byl ve finále tvůj rozpočet na tento výlet? Stačí orientačne..
    (L) Toto asi většinu lidí vyděsí, nicméně vzhledem k tomu, že jsem si nic neupřel a nakoupil si spoustu drahých hraček, tak suma sumárum 65.000,-Kč.
    (J) Mě cesta vyšla o poznání levněji, platil jsem pouze zpáteční letenku Austin-Vancouver, cca 500 USD. Celkem bych to odhadl na 30.000,-Kč, nežili jsme moc skromně.                                                                                            

18. Co sis přivezl z Kanady/USA?
    (L) Pro mě jsou nejcennější ty zážitky, ale mám už také pár nových frendů, la sportivní lezky a nějaký ty hadry. Od hranolků a koly asi zničenej žaludek.                                                                                                           
    (J) Bouldermatku, nejdražší v ČR. Koupili jsme jí za 250CAD a já jsem ještě zaplatil za trasport do Čech dalších 100CAD.

19. Kam vedly tvoje první lezecké kroky po návratu ze Squamishe?
    (L) Prvně jsem šel do práce. Měl jsem jedno velké přání...mít na stole výpověď, neboť kdyby se tak stalo, tak si ani nevybaluju a letím zpět...nějak už by to dopadlo. Druhým krokem bylo jak jinak než se pomazlit s Bažiňákem. Byl jsem z tohoto setkání tak na větvi, že ač bez bot tak najednou stojím u druhého kruhu.
    (J) Na Dubské skály                                                                                                                                            
    

20. Nějaká historka ze Squamishe k táborovým ohňům?
    (L) Už jste někdy zkoušeli Kanaďanovi vysvětlit co je to „ V1 s prstem v nose“ ?
    (J) Když jsme bouldrovali s místními tak Luboš chtěl říct, že ten krok byl fakt těžký. V české lezecké hantýrce  “ byl to kotel“. Ptal se mě tedy, jak se řekne kotel anglicky, já mu odpověděl, že nevím a on no tak alespoň hrnec, jak se řekne hrnec? To mi přišlo opravdu legrační, no představ si situaci, že se v Čechách s někým bavíš o lezení a on ti začne tvrdit: ta cesta to byl fakt hrnec. Navrhuji tento novotvar začít používat, nahraďme kotel hrncem.