|
Pravě je online:
|
LEZECKÝ
KLUB MĚLNÍK
Sundaný
pytel z Grossglockneru 3798 m n. m.
(12-15.7.2013)
Rozesílám
SMS s
krátkým textem k ledolezcům z LKM: "Ahoj.
Termín
na GG je příští víkend +
pa. nebo po. k
tomu dle počasí. Pojedeš?" Lubánek
odpovídá záhy a stroze "OK".
Druhý
adresát - Náčelník se
neozývá. Počty
jsou tak jednoduchý. Měli by jsme jet v silné
sestavě:
Já + Peťo + Bučíno všichni na 100%,
Lubánek
a jeho kámoš z ČB snad taky. Vše je
jinak.
Bučíno nemůže, kámoš z ČB taky ne. Tak
píšu další SMS
Náčelníkovi
jako kdyby prvně kladně odpověděl a stavím ho před hotovou
věc.
"Ahoj. Odjezd v pátek v cca 19:00 z Prahy. Věci kdo co vezme
dohodneme ve čtvrtek večer před odjezdem." Lopého finta
zabrala
:-) . Náčelník jede! No a aby nás
nebylo
málo, přidává se narychlo i Skipi.
Počet
stejný, sestava jiná ...
Cesta proběhla takřka hladce. Koupě 4
reflexních vest do Rakouska byla jen malým
zdržením. O zábavu se staral jindy trochu
mlčenlivý Luboš. Jeho historka
o jedné
Skipiho sousedce - paní
Šmídové, kterou
popsal jako fakt pěknou, tak 40ti letou blondýnu, se kterou
se
seznámil když zvonil na Skipiho domovní zvonek,
když mu
nesl lano, byla záhy utnuta Tomášem.
"Tak pozor! My
doma nemáme domovní zvonek, oběma
sousedkám je
přes 80, ani jedna není blondýna, tak
nevím,
komu si to lano nesl a s kým jsi se bavil".
Projíždíme pod
otevřenou
závorou potemnělé mýtnice (1151 m. n.
m.) na
Hochalpenstrasse a šetříme tak 33 € za
mýto.
Usínáme v garážích na
Franz-Josefs
Höhe (2370 m. n. m.) vedle auta. Nejsme tam sami. Nad
námi
v patře je vedle aut asi 10 spacáku! Chvíli
ještě
probíráme, v kolik budeme vstávat.
Kvůli lidem, co
by mohli jít na bivak a kvůli malému počtu
postelí
na bivaku (8 míst), chci vyrazit co nejdřív - Tak
do 7:30.
To znamená v 6:00 vstávat a vše
přebalit.
Čekají nás 3 hodiny spánku.
Naši
spolunocležníci z
garáží vstali před námi -
slyším jak
cinkají karabiny, ale naštěstí nejdou
na bivak.
Tak tam snad bude místo a vyspíme se před
výstupem. Je super počasí! Jasno. Přebaleno ,
uklizeno,
batohy na záda  ,
foto  a
už sbíháme k ledovci
Pasterze. Člověk z toho trochu chytí depku. Jak sestupujeme
na
začátek ledovce, míjíme cedulky s
letopočtem kam
až sahal ledovec. 1950, 1960, ledovec nikde, a tak to jde
dál a
dál. Z r. 2010 je poslední cedule, ale led je
dobrých 200 metrů za ní. Ledovec na
výšku
ubyl/roztál o 270 metrů a na délku to bude snad
kilometr  .
Podle Lidé a Hory 4/13 ledovec za rok ubyl o 97,3 m. Hrabě
Pallaviccini šel tenkrát při
prvovýstupu po
ledovci "po rovině". Nás čeká sestup 300 metrů
dolů na
ledovec, pak po něm a pak zase 1100
výškových
metrů k bivaku do 3200 m. n. m. Trhliny zatím
nehrozí, jdeme   , pijeme, fotíme 
 .
Nandaváme mačky a
cepíny zrovna v místech, kde jsme to museli
poprvé
v roce 2008 zabalit (1. pytel)  .
Stoupáme prudce k bivaku  .
Sklon tak 50°  .
Krátký spánek a
výška je už znát. Všichni
funíme. Vím přesně kam jít
(však jsem tam
už byl - 2. pytel). Bivak 
mám pípnutý v GPS -
další nezdar už prostě nemůžu připustit.
Postupové
"pytle" 3 a 4 jsou hluboko pod námi. Tak že by na
popáté??? Snad...
Skipi hlásí, že v
bivaku jsou 3
spacáky. Trocha matematiky: nás je 5 + 3
spacáky =
bivak tedy dneska bude plný! Náčelník
nás
baví historkou o uvolnění místa nově
příchozím lidem do bivaku - ale raději to ani
nechci
chápat. Přichází
další 3 borci -
místní. Ty spacáky jsou prý
erární. Místa je v bivaku
pomálu.
Odpočíváme a na střídačku
rozehříváme sníh na vodu, aby bylo co
pít.
Před usnutím vyprávím osazenstvu
říkadla, co
znám nazpaměť od Vojty. Podle ticha, co se v bivaku
rozhostilo,
tak poslouchají i místní...
Ve 21:30 návštěva.
Další
4 borci přišli na bivak. Náčelník
leží -
takže odpolední poučka asi neplatí. No nic, borci
se k
nám na postele nevejdou. Už takhle jsme tam
namačkaný
jako sardinky. Tak sedí zkroucení až do
budíčku ve
3:00 na našich batohách. Nakonec nás
je
v bivaku 12. Já věděl proč jsem večer prudil s
brzkým budíkem...
Po etapách
vstáváme,
jíme, pijeme, balíme a ve 4:00
nazouváme na
ledovci nad bivakem mačky a vážeme se na lano.
Náča s
klukama má 5 minut náskok.
Docházíme je
"asi" u nástupu do žlabu. Chvilka
dohadování kde
jsme. Kluci odlézají za žebro. Myslím,
že jsme
špatně. Vytahuju GPS. Jsme dobře! Křičím na
Skipiho, že
lezou jinam. On zase křičí, že leze za
Náčelníkem.
Pytel č. 5 nebude - nastupujeme do žlabu. Kluci nás nadejdou
zleva. Včera jsme se na to koukali jako záložní
variantu.
Nastupuju. Led je jenom tenký
škraloupek na skále, nevadí,
sápu se
dál. V podstatě stojím předníma
hrotama na
skále a cepíny jsou na tom stejně,
všechen led je
pryč - tak se vracím a bereme to po skále zprava  .
Podle
skob nejsme první. Při 2. délce jsme na firnu  .
Absolutní mlaskačka, paráda, to je ono. Lezeme
souběžně
dokud stačí matroš a morál  .
Na 80-ti
metrové délky 6 jištění
není mnoho  ,
ale víc jsme jich nevzali. Jsme v půlce žlabu, když
vidím
Náču a spol, jak nalézají k
nám do
kuloáru. Super, jen musím dávat
větší pozor na led, co mi
lítá od
cepínů. Sníh přešel v samý
led. Kvalita
místy kolísá, ale přesto
nádhera.
Vybírám ten na levé straně žlabu  -
strmější, ale mimo spádnici
létajících kamenů ze sedla. Žlab se
pořád
zužuje a led taky. Pomalu pošilhávám
po
štandu. Jde do tuhého. Led má už jen
tak 75 cm na
šířku, sklon 60°, poslední
šroub je 15
metrů pode mnou, frendy ani vklíněnec nikam nejdou.
Samé
negativní chyty a volné kamení. Tak
lezu
dál. Konečně dávám frend, ale nemůžu
do něj cvaknout lano - Peťo zrovna vyndavá
šroub a nemůže
nahoru. Lýtka mi "šijou", ruce
natékají a
já nadávám a prosím
zároveň ať
dělá. Konečně! Cvak a lezu dál. Po 10 metrech je
erární štand. Místo sice
trochu
divný - kruh ve velkém kameni - nedá
se u něj
stát a při tom o 2 metry nad ním je
skvělá
římsa s pevnou skálou. Ptám se
dolézajícího Peťa co kluci.
Prý
traverzovali někam doprava a už nejsou vidět. Měníme se a
skálu nechávám na něm  .
Tady už zřejmě
nebývá led ani v zimě. Volné kameny už
tu nejsou v
takovém množství a chyty jsou opravdu
luxusní. 3
lanové délky a jsme v sedle mezi Malým
a
Velkým Zvoníkem (jak zní překlad
Grossglockneru).
Balíme lana a jdeme vedle železných
tyčí na vrchol
3798 m n. m  .
Podáváme si ruce a navzájem si
gratulujeme. Hrabě Pallavicini a jeho kumpáni si
zaslouží
obdiv. Na to že to vylezli už v roce 1876 - tak to klobouk dolů.
Čekáme na kluky, mezi tím se opalujeme a
sbíráme roztátou
kapající vodu.
Nakonec dolézají svoji "mělnickou" variantu 3
hodiny po nás  . Podání rukou a
první
společné foto - čekali jsme, až budeme
všichni  .
Hlasujeme jak dál.
Vyhrává
varianta přespání na chatě
Erzherzog-Johann-Hüte -
3372 m n. m. Není to nejlevnější, ale
ok.
Najíme se a jdeme spát. Ráno je
nemilosrdně v 8:00
vyhazov z pokoje. Balíme a sestupujeme na ledovec Pasterze.
Zprava před námi padá kamenná lavina.
Počkáme, až dopadne poslední kámen, a
probíháme nebezpečné místo.
Náčelník
zalézá pod
své Berlingo a vytahuje klíče a už to
kroutíme po
serpentinách do Čech.
Díky kamarádi za skvělý
víkend.
Sepsal: Martin Chroumal 
Fota: Peťo  ,
Skipi  a
Náča 
Úprava fotek: Skipi
Do hor už prý nikdy nepojede : Lubánek 
Topo z Bergsteigen.at: 
( A-Velký Zvoník, B-Malý
Zvoník, C-Bivak, Cesta č.3 - Pallavicini rinne (žlab)
P.S. Pozorný čtenář si zajisté
povšiml "uměleckého"
zpracování fotek. Kdyby to nebylo někomu po
chuti, tak tady je pár fotek v "běžné" kvalitě
nenáročného čtenáře :
Počet
navštěv od 13.04.2005:
|
