|
Pravě je online:
|
LEZECKÝ
KLUB MĚLNÍK
Oltre Finale
Je neděle
5. června 2016, sedím v jeskyni uprostřed
Bažiňáka a koukám se, jak vytrvale
prší. Ještě před
chvílí to tak nebylo a na nedaleké
silnici se to hemžilo cyklisty a kdovíkam
spěchajícími auty. Nyní jako by se
silnice uklidnila a ticho narušuje jen svist
deště. Asi se můžete podivit, proč tento příběh
začíná v jeskyni za vydatného
deště, ale on zde popravdě končí.
Začátek se odehrává před
více jak týdnem, když se s Vojtou
balíme na dovolenou. Balíme je možná
ne úplně správné slovo.
Spíše by se dalo říci, že
úhledně skládám část
svého oblečení do skříněk a zabydluji
se v nové člence našeho
ležérního klubu. Jsme tedy celkem tři. Vojta,
coby velitel, organizátor, kuchař, kulturní
referent, tlumočník a suprlezecký
parťák na zájezdu, Jolana (Wolksvagen Malibu rok
výroby 1991) a já Lubánek
první coby trudomyslný dubský drtič s
úžasným talentem vždycky všechno
zpackat. Později jsme přibrali ještě klan několika stovek
mravenců, ale ti do mého příběhu
nepatří. Zde bych se ještě rád
pozastavil nad poznámkou Vojty „Jídlo
si dej do lednice a co se nezkazí, do krabice v
kufru.“ Má odpověď vedla u
prvního člena k nevěřícnému
udivení, neboť zatím co jsem věděl, že to co u
sebe na těch 10 dní mám se mi rozhodně
nezkazí, on o tom neměl nejmenší
tušení. Nyní si škodolibě
říkám:
„Překvapení!“ (… o čemž
zřejmě nemá tušení už vůbec) - neměl
jsem nic.
Ale jedem! PŘESNĚ!
Zapůjčený hlas velí k nájezdu na
nejbližší silnici. Respektujeme jeho
přání, celých necelých 1200
km a díky Jolanině spokojenému předení
za občasného pohvízdnutí jsme k
ránu na místě. Řekl jsem vám vlastně
kam jedem? Myslím, že ne, tak to napravím.
Název dovolené je „Díky
Vencovi o měsíc posunutá dovolená ve
Finale Ligure 
a aby Jituška mohla ve svém
pokročilém stádiu těhotenství
užívat vysluněné Itálie“.
Takže pro Vencu sehnat nové lano, pro Jitku plachtu proti
slunci, všechno maká jak má, Vojta je
skvělý plánovač. I když si myslíte, že
to sem vlastně nepatří a stačilo by napsat
jednoduše místo, věřte, že patří,
protože jak se sice na první pohled nezdá, tak
každý střípek příběhu má
své místo. Nechci se ale předbíhat,
vždyť nejvíc průšvihů stejnak nadrobím
já. Než se prokoušete přes úvahy, proč
jedeme vlastně ve třech, Jolana nám zatím
vychladne, neboť díky jedné hodině
jízdy na každých 100 km, rotor chladiče
vrčí i když už motor dávno neběží.
Dlouhá cesta si ovšem vybrala daň hlavně u
nás, tak chrupnem pívo a
usínáme. Víte, jaký je to
pocit, vzbudit se v nádherný den ve
slunné Itálii první den
dovolené? Bomba! Tak jdeme drtit. Cíl
zájezdu je 7b OS. Nyní se mi to zdá
jako zbytečné plýtvání sil,
protože expresky nejsou nacvakány, fuj!!!
Vojtův talent nalézat super místa na
lezení obdivuju  .
Venku praží k padnutí
a my lezeme v jeskyni do tvaru džbánu v
absolutním stínu  .
Krása
střídá nádheru 
a tak lezeme
všechno jen superb. 6b+, 7a, 6b  ,
7b…  crash!
Kubo
je mi to líto, ale tohle OS není. 2x si
odsedáme, ale pak pustí. Zkoušet to
znova nemá cenu. Vždyť je tu dalších
tisíc cest. Ještě jedno 6b a končíme.
První den nádherné lezení,
bezvadné počasí a najednou kde se vzal, tu se
vzal Fernet 1 litr. Věřte nevěřte, tak jak to v některých
pohádkách bývá, tenhle byl
kouzelný, hned jak se objevil, tak zmizel (děkujeme
všem, kdo se podílí na tvorbě v
divadle Sklep,
moc nás bavíte). Tímto
zmizením ale jako by se zachvěla zem.
Přichází mraky, zvedá se
vítr, začíná chcát.
Další den pršet nepřestalo. Skutečně
vydatný déšť donutil i
nejvytrvalejší Italy, aby opustili
parkoviště a šli dělat zřejmě něco
zajímavějšího. Co ale my tady? Jolana
je kupodivu skvělá hostitelka  .
Zahřeje, uvaří
kafe, nasměruje k vám delegaci z hradu, ale kdo si
myslí, že je to jenom malinká, tak se pekelně
plete, přišli se podívat úplně
všichni, a tak 1 litr Béžovky mizí v
útrobách našich chřtánů a
my se stáváme přeborníky ve hře
Prší  .
Jo a stále
prší. Vlastně prší při
našem Prší a Vojta stále
volá: „Nezaprší,
nezaprší!“ Já
přemejšlím o kasínu, třeba by z toho
jen nekáplo. Další den, nechci se
opakovat, ale stále prší. My přesto
jdeme lézt. Jeskyně s nejlehčí cestou 7a+ a
nejtěžší 8c má skutečně kouzlo  Ke
všemu déšť zde nemá
žádný význam. Na
„nejlehčí“ cestě se
trápíme 3 hodiny a pak jdeme jak
spráskaní psi jinam. No teď už se teda opakuju,
ale další den alespoň
neprší, zato fouká studený
vítr a je zima. Máme na sobě všechno
oblečení, lezem. Pokud by se člověk v této
chvíli psaní, chtěl zamyslet nad všemi
detaily, tak zbývá jen to, že německé
komando se moc nepředvedlo a že Brazilci skutečně nevadí, že
si našel Italku. No přesvědčovat ho nebudu.
Je 5.6. Bažiňák je nyní úplně
nachcanej, z toho už dneska lezení nekouká.
Konečně plánovaný rest-day. Nakupujeme
zásoby, koupeme se v moři, pro změnu
prší. Vlny jsou ale obrovské a my to
doma nemáme, takže člověk uvěří i
takové hlouposti, že to moře vlastně nestudí. A
skutečně ne. Vstříc lepším
zítřkům nabíráme směr Albenga a
dostáváme se k dalšímu
místu naší dovolené s
názvem Oltre Finale  .
Oranžověčervené převisy 
po
lištách, bočákách a
spoďákách 
 .
Rest-day pokračuje a tak
spíše zevlujeme. Slyšeli jste už o
vesničce Colletta? A co eurožába? Tak Colletta je
italská eurovesnice jak má být.
Všude na vás dýchá jen
pohoda a klid. Procházíte se velmi
úzkými uličkami a za okny je slyšet
jen smích nebo ustavičné italské
žblekotání . Co si tak můžou stále
povídat? Tahle otázka mě
trápí zbytek zájezdu, protože jsem
vypozoroval, že to dokáží dělat bez
přestání celé hodiny.
Zkoušeli jsme to s Vojtou také, ale velmi rychle
nám došel dech. Nu co, trocha
myslícího nápoje a jedem.
Všechno víme, všechno
známe, já jsem pak skutečně i všude
byl, nejlepší téma jsou ale ženy. Ty
nás nepřestávají udivovat. Nebo
spíš mě. Vojta je kamenej jak skála.
Tak poslouchám The Best Of Ventures a myslím na
to, jak by jejich surfařskej rock mohl motivovat nejednu byť jednorukou
surfařku, ke skvělým výkonům. Doufám,
že žádná jiná už o ruku
díky žralokům nepřijde. Nechápu proč mě surfing
pod vlivem alkoholu tak zajímá. No asi je to jen
prostě skvělá muzika. Vojtu už to ale nebaví, tak
se jde spát. Další dny už
víme, co nás čeká, lezení ,
déšť ,
svačina… nemáme co
pít, tak morálka klesá pod bod mrazu.
Neexistuje už žádné
dohadování coby, kdyby, zkrátka
být týden uzavřený v jednom byť
velkém autě si vybral svoji daň. Lepší
nápad než jet domů o tři dny dříve
nepřišel a tak se jede. Došlá nafta na
dálnici, ani rakouská policejní
hlídka se mnou už nehne a přeju si už jen být v
našich dubských skalách.
Dávno přestalo pršet, čekám v
Boleslavi na zpožděný vlak s mojí milou a
dopisuji poslední
střípky...začíná nová
jízda.
Málem bych zapomněl...Pokud se ptáte, zda jsme to
7b skutečně vylezli  ,
tak nevylezli, máme se tedy
ještě kam posouvat 
a taky že se posouvat budeme!
Luboš
Počet
navštěv od 13.04.2005:
|
