Už jsme se Šárkou najezdili dost dovolenkových kilometrů po Evropě, aby jsme si konečně ujasnili, že doma je to stejně nejlepší, a vyrazili jsme tedy na týden do Ádru . Jediný volný týden, který jsem si vybrali, byl asi ten nejdeštivější z celého července, ale i na tyto případy jsme byli připraveni. Stan jsme vyměnili za ubytování u Mocků, přivázali kola na střechu a pro všechny případy přibalili košík na houby.
Hned po příjezdu vyrážíme do skal, ale spláchlo nás to tak, že na druhý den vyrážíme na kole kolem Ádru , který včera značně nasákl. Cestou jsem občas sesednul z kola, a byla toho večer bašta na smetaně   . Domlouváme si schůzku s Ondrou Plecháčkem, o kterém jsem nedávno psal, že si splnil sen horolezce a odstěhoval se letos z Kralup nad Vltavou do Police nad Metují. Člověk by hnedle záviděl, ale věci se mají trochu jinak. Ondra se tak těšil na lezení na Broumovsku, až si do nového bydliště přivezl vleklý zánět šlach na obou rukách. Naštěstí si ale Ondra našel novou zálibu-kolo. To mu ale taky dlouho nevydrželo, neb se objevil zánět achilovek na obou nohách, vyžadující speciální bandáž   a samozrějmě i konec s ježděním na kole. Do toho se přidal zánět spojivek a Ondra mluví i o problémech se žaludkem, které si přivodil nepravidelnou a hlavně smaženou stravou v zimě na horách, kde dělává instruktora lyžování. No co Vám mám psát, bejt Váma tak jedu Ondru co nejrychleji navštívit, minule se podepíral bílou holí...
Ubytování u Mocků bylo prima, aby taky ne, když den co den koukáte z okna na tohle . Počasí ten výhled dost často kazilo , ale než jsme se většinou nasnídali , což bylo málokdy před 11:00, tak už bylo po dešti. Nicméně lézt se nedalo. Jako náhradní plán jsme tedy vybrali Ruprechtický špičák v Javořích horách na polských hranicích. Rozhledna na vrcholu  je zrekonstruovaná a přístupná veřejnosti. Výhled do okolí parádní . Fotíme i bývalou Vojtovu chalupu ale od roku 2006 se toho moc nezměnilo . Další den opět prší, takže zase výlet, tentokráte do pevnosti Dobrošov, postavené před 2.světovou válkou , ale používanou bohužel akorát na cvičné střelby německých tanků za protektorátu.
V půlce týdne přestává pršet a tak vyrážíme na Bor, kde si vyhlídneme sektor na louce-Kapitán . Na pár šutrech se dokonale zničíme, včetně Šárky . Doporučujeme sejít z Boru po žluté (nad skokanskými můstky), je z ní nádherný pohled na Krkonoše  a kostel v Machově  . Na druhý den jsme se dočkali lezení v Ádru. Jdeme na jisto. Jižní sokolík za VII na Prince se dal bezvadně odjistit smyčkama  a tak jsme konečně stanuli na nějakém vrcholu . Komornou jsme chtěli dobýt Severní spárou za V, ale nakonec jsem si radši vybral stěnovou variantu za VI, přeci jen na spáry ještě neuzrál čas . Na Zámek už z časových důvodů nedošlo, ale příště  určitě padne (Beova za VII ). Večer jsme ještě stihli noční prohlídku Broumovského kláštera. Sobotní ráno opět propršelo,tak snídáme na zahradě pod stříškou .
Tak to byl týden v Ádru, který sice většinou propršel, ale zadřel se hluboko pod kůži . Nezbývá než se co nevidět vrátit .


Šárka a Kuba